Nemusíte mít profil s pravidelnými příspěvky o kariérním růstu, abyste cítili tlak srovnání. Stačí sedět v open space a poslouchat, co si lidé kolem vás plánují na víkend.
Hodně se mluví o tom, jak sociální sítě zkreslují realitu. Míň se mluví o tom, že stejný mechanismus běží přímo v kanceláři, bez jediného příspěvku. Kolega u vedlejšího stolu zmíní nový telefon. Někdo jiný popisuje víkend na horách. Vy nic nesdílíte, ale slyšíte to celý den.
Rozdíl je v tom, že na sociální síti se dá scrollovat pryč. V kanceláři sedíte na místě dalších osm hodin. Referenční rámec se posouvá potichu, protokolem obyčejných rozhovorů u kávovaru, ne velkými příspěvky s fotkami.
Je lákavé myslet si, že kdo nesdílí svůj život online, je z toho srovnávání vyvázaný. Realita je jiná. Srovnávání funguje obousměrně: díváte se na ostatní, i když sami nic neukazujete. Fyzická blízkost v kanceláři navíc srovnání ještě zesiluje, protože je průběžné a nedá se jednoduše odhlásit.
To, co pomáhá, není přestat chodit do práce nebo si zakázat rozhovory u kávovaru. Je to spíš schopnost si všimnout, kdy vlastní rozhodnutí vychází z reálné potřeby a kdy z čerstvě posunutého měřítka. Tahle otázka se vrací pořád stejná, ať mluvíme o autě, obědě, nebo bundě za tři tisíce.
Mimochodem, přesně tohle je důvod, proč se měsíční experiment s jednou kategorií výdajů (píšeme o něm na hlavní stránce) dělá lépe mimo pracovní týden, kdy vliv okolí trochu poleví.
Napište nám vaši zkušenost, klidně anonymně. Nejde o poradenství, jen o sběr reálných pozorování z různých oborů.
Napsat zprávu